Termíny

1.7.2017 - 31.8.2017 - Hlavní prázdniny

-

-

Více... »

Hledat
Pokročilé hledání




Barbora Peřinová

Související stránky

Příběh handicapovaného studenta

Autor: Barbora Peřinová
xperb00@vse.cz
Fakulta: Národohospodářská (F5)
Studijní obor: Národní hospodářství

Moje jméno je Bára, narodila jsem se v říjnu v roce 1986. Letos mi bylo 22 let. Plavu, hraji
squash, lyžuji, chodím s kamarády na různé akce, baví mě filmy a fotografování, venčím svého psa,
mám ráda literaturu a internet.

Jsem neslyšící. Mám diagnostikovanou praktickou hluchotu. Můj handicap se projevuje tím, že
neslyším, tím pádem je mi odepřena schopnost dobře rozumět a správně mluvit, protože neslyším jak
mluvím. Sice slyším svůj hlas, ale už nedokážu rozlišit jednotlivá písmena a vůbec neslyším
souhlásky jako jsou h, ch, k, l, s, c, atd.

Odmaturovala jsem na všeobecném gymnáziu. Nyní studuji VŠE, obor Národní hospodářství. K tomu
zkouším vystudovat dálkově obor Právo sociálního zabezpečení na MU.

Nyní jsem ve zkušební době u leasingové společnosti. Má dosavadní praxe je překlad textu do
znakového jazyka, produkce a moderování dokumentu.

Můj příběh

Moje jméno je Bára, narodila jsem se jednoho říjnového dne v roce 1986. Letos je mi 22let. Když
jsem se narodila, nebyly žádné komplikace, vypadala jsem jako normální úplně zdravé miminko. Taky
jsem jím byla, jen nebylo vidět, že neslyším. Postupně časem začalo být podezření, že nic
neslyším. U doktora se potvrdilo, že mám praktickou hluchotu. To znamená, že bez sluchadla
neslyším NIC. Se sluchadly něco slyším – silnější zvuky a hlas, ale už nerozliším jednotlivé
zvuky, souhlásky a samohlásky. Už mám naučené, jak zní některé zvuky, takže něco poznám –
například štěkot psa, troubení auta, zvuk sirény u sanitky. Mluvené řeči bez odezírání nerozumím
vůbec. Moje mluvená řeč je „umělá“, protože jsem vlastně nikdy v životě neslyšela, jak zní zvuk
jednotlivých písmenek. Jak jsem se naučila mluvit? Byl to docela tvrdý trénink na logopedii.
Dodnes jsem se nenaučila správně vyslovovat písmenko K. Jinak mi mluvení vzhledem k mé velikosti
ztráty sluchu jde dobře. Zvládla jsem úspěšně odmaturovat na gymnáziu. Nejtěžší byla pro mě
zkouška z anglického jazyka. Musela jsem ji složit ústně a odezírat v anglickém jazyce, to je
mnohem těžší než v českém nebo německém jazyce. Protože v angličtině je ta výslovnost jiná než
psaná angličtina. Také spousta slov v angličtině vypadá při vyslovování úplně stejně, rozdíl je
ve zvucích. Takže často jsem nevěděla o jaké slovíčko se vlastně jedná. Také jsem zvládla
úspěšně přijímací zkoušky na VŠE přes SCIO testy, které nejsou pro neslyšící zrovna nejvhodnější
(verbální část a dlouhé texty v analytické části). Mě nedělaly problémy, protože češtinu ovládám
na vynikající úrovni. To je jeden z mých velkých úspěchů, protože u neslyšících není běžné, aby
neměli problémy s českým jazykem. Český jazyk pro většinu neslyšících není přirozený jazyk. Nikdy
jsem se necítila jako handicapovaná. Žiji stejně jako slyšící, cestuji po světě, všude se
domluvím a pokud jsem narazila na něco, co nešlo kvůli mému handicapu, tak jsem to vždy dokázala
vyšetřit tak abych byla spokojená. Co mi vadí v souvislosti s mým handicapem, jsou ztížené
podmínky v oblasti vzdělávání a práce. Jsem pozadu se svým studiem oproti slyšícím. Nejdřív to
začalo na základní škole. Jako neslyšící jsem musela absolvovat navíc nultý ročník. Takže jsem na
ZŠ chodila 10let. Někomu to pomůže, ale u někoho je to úplně zbytečné. A navíc jsem se narodila
na podzim. Takže jsem maturovala ve 20-ti letech a nastupovala do prvního ročníku na VŠ, když mi
bylo čerstvých 21. Teoreticky bych se měla už pomalu připravovat na státnice a jsem teprve v
druhém ročníku na VŠ. A studium si jistě prodloužím, protože u spousta předmětů musím před
semestrem řešit, jak je absolvuji a někdy některé věci neklapnou, špatně se domluvíme, nestihne
se to vyřešit včas a pak musím odložit předmět do dalšího semestru. Nebo ho prostě nezvládnu. ? V
budoucnu bych ráda ukončila studium na VŠ a našla si práci odpovídající mým kvalitám. Okolí k
mému handicapu vystupuje naprosto perfektně. V rodině je to bez problémů, mám ještě tři další
sourozence, kteří jsou také sluchově postižení (neslyšící bratr, nedoslýchavý bratr a sestra),
proto se oba rodiče naučili znakový jazyk. Táta už ho nepoužívá, protože na něj mluvíme, takže
zapomněl znaky. Máma ho nadále používá, protože ho využívá v zaměstnání. Příbuzní s námi
komunikují bez problémů, vědí, že musí mluvit pomaleji a výrazně artikulovat abychom mohli dobře
odezírat. Cizí lidé s neznalostí problematiky kolem sluchově postižených, u těch jsou reakce
různé. Většinou mi rozumí. Málokdy se stává, že mi vůbec nerozumí. Když nerozumí tak mi to
nevadí, ale musí mi to říct hezky (prosím?, špatně jsem rozuměl/a, mohla by jste mi to zopakovat,
atd.) a snažím se říct to lépe, když stejně nerozumí tak to prostě napíšu na papír. Není problém.
Ale snaha musí být na obou stranách. Ráda bych vám řekla nějakou negativní zkušenost, ale nemůžu,
protože si prostě na nic nevzpomínám. Uvažuji, že bych v budoucnu pomáhala neslyšícím s různými
záležitostmi kolem finančních, úředních a právních věcí. Většina neslyšících tomu vůbec nerozumí,
protože mají ztížený nebo žádný přístup k informacím. Mám velkou výhodu v tom, že mi čeština
nedělá potíže a také, že bez informací nemůžu žít, prostě musím vše vědět. ? Už jsem párkrát
pomohla či poradila kamarádům s úředními věcmi. Velkým tématem u handicapovaných je integrace.
Integrovaná jsem poprvé až teď na VŠ. Ale necítím se tak, že bych byla integrovaná, prostě to
nevnímám. Připadám si stejná jako ostatní studenti, jiná jsem jen v tom, že mám ztíženou
komunikaci a díky ní těžší přístup k informacím. Na VŠE jsem zatím měla samé skvělé vyučující,
kteří brali ohled na můj handicap. Můj názor na integraci je složitý. Podle mě integraci
nezvládne každý. Nezáleží na velikosti ztráty sluchu ale na povaze integrovaného, přístupu okolí,
na kolektivu ve kterém je integrovaný, na podpoře rodiny, atd.

Dostala jsem otázku – Kdybyste se najednou uzdravila a potkala byste někoho podobného Vám před
uzdravením, jak byste se k němu chovala, co byste pro něj chtěla udělat? Tato otázka mi přijde
nesmyslná. Nemám ani tušení jak by se můj život vyvíjel, kdybych se narodila jako slyšící. Ale
vzhledem k tomu v jaké rodině jsem vyrůstala a k mé zvědavé povaze si myslím, že bych o
postižených něco věděla. Věděla bych i jak se k nim chovat. Určitě bych jim pomáhala, kdybych je
potkala na ulici, ve škole, v zaměstnání a potřebovali by něco, ale abych to měla přímo jako
povolání, to ne. Jako malá jsem chtěla být letuškou nebo právničkou. Na gymnáziu jsem chtěla na
žurnalistiku, psychologii nebo politologii, ale pak jsem si uvědomila, že by mi chyběla čísla a
logika. Tak jsem skončila na VŠE.

O handicapovaných obecně

Jaké bariéry nejvíce ztěžují život handicapovaným?

Sluchově postiženým ztěžují život nejvíc asi veřejné rozhlasy (na nádraží, v tramvaji, v
autobuse, na letišti), něco se stane a sluch.postižený je bez informací. Zvonky do některých
institucích, protože člověka pouští pouze poté co se představí do zvonku. Objednávání – málokdy
je tam emailová adresa či číslo, na které lze poslat e-mail či sms a objednat se.

Co naopak podle Vašeho názoru handicapovaným pomáhá, resp. může pomáhat?

Pomáhají digitální tabule na nádražích, na kterých jsou ale pouze základní a trvalé informace a v
dopravních prostředcích jsou na tabuli vidět názvy stanic. Hodně pomáhají počítače (email, icq,
msn) a mobily. Super by byl také nějaký program na převod mluvené řeči do textu a naopak.

Co by bylo dle Vašeho názoru vhodné vylepšit na pomoci handicapovaným spoluobčanům?

Ochotu běžných občanů pomoct a mít trpělivost s handicapovanými. A nemít strach jednat s
postiženým člověkem.

Jaké problémy podle Vašeho názoru si lidé neuvědomují v souvislosti s handicapem?

Třeba u sluchově postižených si neuvědomují, že neslyší, protože náš handicap není vidět. Takže
často na to neustále zapomínají a přestanou mluvit tak aby rozuměl.

Jste spokojen(a) s přístupem okolí k handicapovaným? Pokud ne, co byste změnil(a)?

Jsem spokojená. Ono je to často taky hlavně o tom jak se ten handicapovaný chová a jak přistupuje
ke svému handicapu. Neustále narážím na lidi co o sluchově postižených nic neví, ale to nevadí,
můžu být první člověk, který jim vysvětlí jak se ke sluchově postiženým chovat, atd.

Místo pro další Vaše názory tohoto okruhu:

Vadí mi, když se o sluchově postižených mluví jako o hluchoněmých. Někteří sice neumí mluvit, ale
mají hlas. A to neznamená, že jsou němí. Používat se má neslyšící nebo sluchově postižený. Také
na vysokých školách na medicíně, v oborech souvisejících s medicínou a pedagogikou by měl být pro
všechny studenty povinný předmět, ve kterém by se naučili základy o tělesně, sluchově a zrakově
postižených, jak se k nim chovat, jak s nimi jednat, atd.

Otázky spojené se studiem

Jak a proč jste si vybral(a) školu nebo obor, který jste studoval(a) či nyní studujete? Omezil
Váš výběr handicap?

Můj výběr handicap neomezil. Omezil by ho jedině, kdybych chtěla třeba na medicínu či na
veterinu. Ale o to jsem nestála. Obor jsem si vybrala , protože se v něm setkám se všemi
předměty, které mě na gymnáziu bavily. To byly matematika, zeměpis, dějepis a základy
společenských věd.

S jakou mírou integrace jste se setkal(a) během Vašeho studia? Měl(a) jste možnost studovat na
speciálních školách? Vybral(a) jste školu běžného typu ve Vašem okolí? Proč?

Odmala jsem byla na speciální škole pro sluchově postižené v Ječné ulici, kde jsem vystudovala
základní školu i gymnázium. Mezi slyšícíma jsem poprvé teď na vysoké. Nemám pocit, že bych byla
integrována. Jediné v čem se liším, je to, že potřebuji na některé hodiny tlumočníka. Prostě
svoje studium na vysoké nevnímám jako integraci.

Když jste si vybíral(a) střední či vysokou školu, věděl(a) jste o možnostech přizpůsobení studia
individuálním potřebám handicapovaného studenta na jednotlivých školách? Pokud ano, tak odkud?
Pokud ne, tak odkud myslíte, že byste se to dozvěděl(a)?

O možnostech přizpůsobení individuálním potřebám handicapovým studentům na VŠE jsem před
podáváním přihlášky nevěděla. Dozvěděla jsem se to až po přijímacích zkouškách z internetových
stránek VŠE, ale myslela jsem si, že je to pouze pro tělesně a zrakově postižené. Věděla jsem od
kamarádů vysokoškoláků, že je to možné na UK a na MU.

Jaké bariéry nejvíce ztěžují studium handicapovaným?

Ztížená komunikace.

Co naopak podle Vašeho názoru handicapovaným při studiu pomáhá, resp. může pomáhat?

Perfektní jsou pro mě individuální hodiny. Tlumočník pomůže, ale ne na 100%. Nejlepší by byl
program na převod mluvené řeči do textu a naopak.

Co by bylo dle Vašeho názoru vhodné vylepšit na pomoci handicapovaným studentům?

Nechat vyvinout program na převod mluvené řeči do textu. ?

Jste spokojen(a) s přístupem pedagogů k handicapovaným? Pokud ne, co byste změnil(a),pokud ano,
čeho si nejvíce ceníte?

Zatím všichni vyučující byli naprosto v pohodě. Nikdy jsem nebyla odmítnuta, když jsem něco
potřebovala. Hodně si cením jejich ochoty mi pomoct se studiem a toho, že na mě nekoukají a
neberou mě jako nějakého exota, který nemá co dělat na vysoké.

Otázky spojené s Vaším zaměstnáním, praxí…

S jakými překážkami jste se setkal(a) nebo stále setkáváte ve Vašem zaměstnání (v současném či
předcházejícím).

S žádnými. Teď pracuji z domova přes internet. Takže zatím žádné překážky.

Jaké jste měl(a) možnosti brigád při studiu?

Při studiu dělám většinou různé práce na DPP. Dělala jsem v kongresovém centru číšníci, překlad
odborného textu do znakového jazyka pro APPN o.s. , moderovala jsem dokument „svět neslyšících“
pro federaci sluch. postižených a jejich přátel. Teď jsem ve zkušební době u jedné leasingové
společnosti.

Jak jste našla své zaměstnání?

Nabídka na práci, přišla přes SHS z VŠE. Účastnila jsem se pohovoru, který byl úspěšný.

V jakém oboru pracujete? Proč jste si jej vybral(a)?

Pracuji v oboru informací. Získávám informace pro leasingovou společnost.

Pracujete v oboru, jenž odpovídá Vaší kvalifikaci?

Myslím, že jo.

Nemůžete vykonávat některé činnosti, jež jsou na Vaší pozici vykonávány? Jaké?

Telefonování. Můžu dělat jakoukoliv práci, ale mluvenou komunikaci prostě bude muset obstarávat
někdo jiný.

Máte zájem si zvyšovat kvalifikaci? Víte, jaké máte možnosti? Je to v zájmu zaměstnavatele?

Ano, mám zájem si zvyšovat kvalifikaci.

Chcete něco vzkázat občanům, kteří mají handicap, nebo je povzbudit? Máte zprávu i pro ostatní?
Sdělte jim to! Sdělená starost je poloviční.

Život pro mě je nejlepší v Praze, protože je tu dost cizinců. A lidi jsou na ně zvyklí, takže se
nebojí komunikovat. Mockrát se mi stalo, že si mysleli, že jsem cizinka, protože nemám český
přízvuk. A začali na mě hned mluvit anglicky, německy nebo francouzsky. Když jsem dobře rozuměla,
tak někdy jsem ze srandy odpověděla taky německy či anglicky. ? Má pro mě cenu se učit jazyky a
studovat. Lidi to ocení a jsou překvapení, že sluchově postižení to dokáže. Čím víc takových nás
bude tím lepší názor na nás budou lidé mít. Trošku mě mrzí, že člověk potká jednoho sluchově
postiženého a hned si podle něj udělá názor na ostatní. To je proto, že jsme menšina. Někdy se
seznámím s někým a ten je překvapený třeba tím jak se slušně chovám, mám dobrou češtinu, že
studuji vysokou nebo prostě něčím a to jen protože předtím poznal jiného sluchově postiženého a
hned si utvořil názor, že všichni jsou stejní. Jsme stejní jako běžní občané, jsou mezi námi taky
dobří i špatní, vzdělaní i nevzdělaní, nevychovaní i vychovaní, atd. ?

prosinec 2008
Barbora Peřinová, NF, 3. semestr

Copyright: Eliáš Václav, SHS VŠE v Praze, leden 2009
eliasv@vse.cz