Lucie Toušková

Příběh handicapovaného studenta

Autor: Lucie Toušková
xtoul00@vse.cz
Fakulta: Financí a účetnictví (F1)
Studijní obor: Účetnictví a finanční řízení podniku

 

Příběh

Jmenuji se Lucie Toušková a narodila jsem se 22.7.1985 v Praze. V současné době studuji třetím
rokem na Vysoké škole ekonomické v Praze obor Účetnictví a finanční řízení podniku.

Mým handicapem je dětská mozková obrna zapříčiněná brzkým narozením v šestém měsíci těhotenství.
Jako malá jsem měla postižené všechny čtyři končetiny, postupem času postižení přetrvalo pouze u
končetin dolních. Mé postižení se nejvíce projevuje tím, že mám svaly neustále v napětí, nejsem
schopná udržet stabilitu, a proto chodím o dvou francouzských holích, na delší trasy používám
mechanický vozík. Občas ve stresových situacích mívám potíže s mluvením – při projevu se
zadrhávám. Podstoupila jsem také tři vážné operace dolních končetin, ale nyní s odstupem toto
„nutné zlo“ hodnotím kladně, protože můj zdravotní stav se zlepšil.

Před Vysokou školou ekonomickou jsem studovala víceleté gymnázium na Praze 9, které jsem ukončila
maturitní zkouškou. Poté jsem rok studovala na Jazykové škole hl.m. Prahy anglický a německý
jazyk. Od roku 2006 studuji na Vysoké škole ekonomické v Praze bakalářský obor Účetnictví a
finanční řízení podniku, který bych měla na jaře ukončit. Následně bych ráda pokračovala
magisterským studiem stejného oboru s vedlejší specializací na daňovou problematiku.

Minulý akademický rok u nás ve škole začalo fungovat Středisko pro handicapované studenty (SHS),
které má handicapovaným pomáhat překážky ve studiu či studium ulehčovat. Do vzniku SHS nebyli
nikde handicapovaní studenti evidováni, dokonce ani studijní referentky o některých
handicapovaných studentech neměly ani tušení, pokud s nimi předtím nebyly v osobním kontaktu. SHS
poskytuje řadu služeb pro různé druhy handicapů.

Já osobně využívám možnost práce na počítači, protože běžné počítačové studovny bývají pořád
přeplněné a lidé mnohdy stojí na počítač frontu. Dále využívám zapůjčení notebooku na přednášky,
protože nosit si svůj vlastní z domova je pro mě fyzicky náročné. Pracovníci střediska pan Martin
Ctibor a Václav Eliáš jsou vždy velice ochotní a nápomocní. Snaží se vyřešit i vzniklé technické
problémy – například často nepojízdný výtah ve staré budově areálu školy. Ve středisku je také
možné skládání přijímacích či běžných zkoušek, pokud jsou nutné zvláštní podmínky. Velice kladně
také hodnotím individuální přístup ke studentům.

Obor, který nyní studuji, jsem si vybrala proto, že mě od základní školy bavila matematika a
práce s čísly – proto studium účetnictví. Vzhledem ke svému handicapu vím, že ve svém budoucím
životě budu muset vykonávat sedavé zaměstnání. Na počátku studia střední školy jsem se chtěla
stát veterinářkou, avšak uvědomila jsem si, že by to s největší pravděpodobností ze zdravotních
důvodů nejspíš nebylo možné. Na škole jsem nyní velice spokojená a studium mě baví.

Když jsem nastoupila na vysokou školu, bylo to s velkými obavami, protože na střední škole mi
zdraví spolužáci ani někteří kantoři nevytvořili mnohdy zrovna příjemné prostředí, do kterého
bych se mohla těšit. Zvláště neustálé posměšné poznámky o mém zadrhávání, mi snížili sebevědomí
na bod mrazu.

Naštěstí se ale ukázalo, že mé obavy byly zbytečné. Během dosavadního studia jsem našla spoustu
nových kamarádů a přátel a i s učiteli se lze individuálně domluvit. Mohu říct, že se každý den
do školy těším, hlavně pak na své spolužáky. A také jsem si uvědomila jednu skutečnost, že si
kantor pamatuje, zda jsem chodila na přednášky nebo ne, protože jistým způsobem „vyčnívám z řady“
– ovšem může to mít svou výhodu, tak i nevýhodu. Jako velkou výhodu považuji to, že většina lidí
na akademické půdě jsou již rozumní a mnohdy nabízejí pomoc sami od sebe – ať už se jedná o pomoc
s jídlem v menze, počkání ve výtahu, když mě vidí přicházet anebo odsunutí či přidržení židle v
učebně. Naše škola poskytuje i hodiny tělocviku pro handicapované, avšak z časových důvodů jsem
je do teď nemohla navštívit.

Myslím, že na naší škole by se dalo ještě určitě některé věci vylepšit. Například bych uvítala
více skript a učebních pomůcek v elektronické podobě, protože nosit těžké knížky na hodiny je pro
mě velmi namáhavé. Občas také rychlejší řešení technických problémů s výtahem. Přístup k
handicapovaným studentům na naší škole ale shledávám jako velice přívětivý a dobrý. Většina
studentů a zaměstnanců školy se opravdu snaží pomoci.

Současně se studiem nyní pracuji ve společnosti VIVA leasing, a.s. Forma spolupráce je práce z
domova, což je velice výhodné, protože si mohu pracovní dobu přizpůsobit dle potřeby a studijních
povinností a také nemusím do místa práce dojíždět. A jak jsem tuto práci získala? Společnost
oslovila přímo VŠE, konkrétně Středisko pro handicapované studenty a byl nám se zaměstnavatelem
zprostředkován pohovor. Dříve jsem brigádně pracovala většinou jako administrativní asistentka
nebo pokladní, ale to bylo pro mne občas velice fyzicky namáhavé.

Vysokou školu ekonomickou bych určitě doporučila každému člověku s handicapem, už jenom z důvodu
velkých šancí na uplatnění po ukončení studií. Také proto, že přístup SHS je opravdu velice
osobní a je dobré vědět, že je ve škole někdo, kdo Vám pomůže řešit překážky ve studiu a studium
úspěšně dokončit. Na naší škole je možné vybrat si ze spousty zajímavých oborů a i rozvrh hodin
si sestavujete podle svého uvážení a svých časových možností. Vzdělání je v dnešní době velice
důležité a je třeba tu šanci využít.

prosinec 2008
Lucie Toušková, FFÚ, 5. semestr

Copyright: Eliáš Václav, SHS VŠE v Praze, leden 2009
eliasv@vse.cz


Copyright (C) 2000 - 2017 University of Economics in Prague