Špatně se soustředíte? Nutíte se do čtení i psaní? Poruchy učení v dospělosti aneb mám celoživotní dysortografii/dysgrafii/dyslexii.

V následujícím textu najdete příběh dospělého člověka, který se celoživotně potýká
s poruchami učení. Jméno aktéra je změněno, ale jedná se o reálný příběh:
Pavel je uznávaným odborníkem v oblasti vzdělávání dospělých. Exceluje v přednášení,
lektorování, umí zaujmout druhé lidi. Pavel se ale celoživotně potýká s dysortografií a
dyslexií. O co se jedná? Pavlův písemný projev je zkrátka plný hrubek a navíc se poměrně
rychle přestává soustředit u čtení textů. Jeden by si mohl myslet (a někteří kolegové Pavla si
to také myslí), že Pavel je prostě lajdák, který se pořádně nenaučil gramatiku, a který nemá
prostě tolik načteno. Pavel ale rozhodně lajdák není. Vystudoval vysokou školu a pořád si
doplňuje a rozšiřuje vzdělání. Na vysoké škole sice nevydržel sice číst moc dlouho, ale snažil
se vracet k textům v krátkých úsecích. Naštěstí se mu dobře dařilo zapamatovat si informace
z přednášek. Celkem hodně věcí si také dokázal, díky svým schopnostem, odvodit. Vyučující
mu jeho písemný projev plný hrubek tolerovali. Dočkal se ale také několika ironických či
nabádavých komentářů od učitelů, aby se svým písemným projevem konečně už něco
udělal.

Dysortografie patří mezi specifické poruchy učení, které mohou, asi ve třetině případů, přetrvávat po celý život.
Takový člověk se může sice pilně (na)učit gramatiku a pochopit její pravidla, ale aplikování do písemné podoby
se mu už nedaří. Převod mezi znalostí a jejím provedením prostě pokulhává. Kromě chyb, kdy dochází
k zaměňování tvrdého a měkkého i/y (kdiby/kdyby) dochází k přehazování písmen ve slově
většina/věština…hluk/lhuk, anebo dochází k zaměňování písmen tvrz/tvrs, šediny/šedyny apod. Člověk může
speciálním nácvikem tuto poruchu hodně zmírnit, ne však stoprocentně odstranit.

Pavel po vystudování školy a pár letech praxe nakonec vzal náročné pracovní místo, které
obnášelo nejen lektorování a vedení odborných pracovních skupin, ale hlavně hodně čtení a
psaní strategických dokumentů. A tady nastal kámen úrazu.
Specifické poruchy učení, nebo také „dys poruchy“, zhruba u 1/3 lidí přetrvávající po celý život. Liší v závažnosti od mírné po
těžkou formu. Čím dříve jsou zmírňovány, tím lépe pak dochází k mnohem příznivějšímu výsledku. Nikdy ovšem není pozdě.
Dys poruchy se schopnosti člověka nijak kauzálně nesouvisí. Dys poruchami mohou trpět jak průměrně, tak i podprůměrně a
nadprůměrně nadaní lidé. Dyslektici mají problémy ve čtení textů. Rychle ztrácejí pozornost, hůře si pamatují čtený text.
Dysortografici mají obtíže s pravopisem. Typická je neschopnost aplikovat i dobře naučená gramatická pravidla do písemné
podoby. Dyskalkulici zaměňují a přehazují čísla a často dělají chyby při přepisu
Pavel totiž nikdy neprošel žádnou diagnostikou, která by upřesnila rozsah a hloubku jeho
potíží – tedy jak výrazná je jeho porucha pravopisu a čtení. Díky své inteligenci a
schopnostem všemi školami nakonec prošel, i když s určitými problémy se potýkal.

V novém náročném zaměstnání Pavel dál úspěšně lektoroval. Metodiky a strategické
dokumenty četl jen zběžně. Často od nich odbíhal a čas trávil brouzdáním po síti, protože se
nedokázal na čtení soustředit. Stres vzniklý z nutnosti hodně číst a psát náročné dokumenty
většinou zajídal. Během roku přibral v zaměstnání deset kilo.
Co se týče psaní strategických dokumentů, to odkládal na poslední chvíli. Ačkoliv používal
korektor chyb, jeho text byl místy kostrbatý, a vyžadoval opravy ze strany kolegů, což se
neobešlo bez dotazů a komentářů. Díky nedodání psaných dokumentů došlo k problémům
ve spolupráci s jedním odběratelem. Postupně přibývalo stížností na Pavlovu práci. Pavel, ve
stavu značného stresu, dal nakonec výpověď.
Zaměstnavatel si přitom Pavla od začátku cenil pro jeho lektorské dovednosti a odborný
přehled. Mohl Pavel už od začátku udělat něco jinak?
1) Pavel si mohl předem vyjednat jinou úpravu pracovní náplně (například více
lektorování a méně psaní dokumentů).

2) Pavel se mohl rozhodnout danou práci zkusit, a pokud by zjistil, že dlouhodobě
nemůže tuto činnosti kvalitně provádět, mohl by požádat o převedení do jiného
oddělení nebo o změnu pracovní náplně.
3) Pokud by měl Pavel jasnou představu o svých obtížích, mohl by lépe posoudit, kolik a
jaké práce dokáže ještě zvládnut v psychické pohodě, a co už pro něj představuje
enormní stres. Možná by takový druh práce nevzal.

Lidé, kteří trpí dys poruchami, mohou zvolit dvě cesty. První cesta je projít diagnostikou,
zmapovat rozsah svých obtíží a následně hledat cestu, jak svou poruchu zmírňovat. Projití
diagnostikou přináší určité benefity – člověk dokáže lépe posoudit vlastní hranice. Chápe a
rozumí, jakou činnost a v jakém rozsahu zvládá ještě bez stresu, a co už pro něj dlouhodobě
představuje stres.

Druhou cestou je pak rozhodnutí, že své problémy člověk bude zvládat sám, vlastními silami.
Člověk má potom zpravidla jen nejasnou představu o tom, jaké obtíže vlastně má.
Problémové situace týkající se jeho poruchy řeší způsobem „pokus – omyl“. V životě se může
dostávat do stresových situací právě proto, že nedokáže odhadnout, jak se svými obtížemi
nakládat.

Pokud jste při čtení článku získali pocit, že dys obtíže se můžou týkat i Vás samotných, máte
možnost kontaktovat Akademickou psychologickou poradnu nebo Středisko
handicapovaných studentů VŠE a projít diagnostikou.

Co získáte absolvováním diagnostiky?

– Přesnou představu, jaké obtíže a v jakém rozsahu máte.
– Tipy a možnosti, jak zmírňovat obtíže související s dys poruchami.
– Možnost napojit se na komunitu studentů s podobnými obtížemi.
– V případě výraznějších obtíží je možnost získat modifikaci vašeho studia: zpravidla
získáte delší čas na vypracování testů a seminárních úloh.

Kontakt: PhDr. Kristina Březinová, kristina.brezinova@vse.cz
https://ac.vse.cz/nase-sluzby/psychologicka-poradna/studenti-se-specifickymi-vzdelavacimi- potrebami/